Pravidla pro pohyb vozidel v terénu

Podmínky vjezdu motorových vozidel do terénu určuje několik zákonů. Není pravda, že vjezdu do terénu nic nebrání. Je pravda, že spory o výklad některých ustanovení existují, není jich ale mnoho a neposkytují dostatečnou oporu rozšířeným výkladům o prakticky neomezeném právu užívání polních a lesních cest. Upozorňujeme, že dále uvedený přehled pravidel není úplný ani definitivní a je průběžně upřesňován.

Přehled pravidel

Co se myslí “volným terénem”?

Louka, pole, lesní porost, zamrzlá vodní hladina — pozemky mimo zastavěná území, přes které nevede žádná cesta.

Co se myslí “terénem”?

Volný terén (viz výše) spolu s lesními a polními cestami — účelovými komunikacemi — mimo zastavěná území.

Kdy je možno vjíždět do terénu?

V terénu se lze motorovým vozidlem pohybovat pouze

1. po vlastních pozemcích,
2. po cizích pozemcích na základě zvláštního oprávnění,
3. po cizích pozemcích se souhlasem jejich vlastníka,
4. po cizích pozemcích k tomu přímo určených (např. motokrosové areály zbudované v souladu se stavebním řádem)
5. a po účelových komunikacích

v mezích dalších předpisů, které mohou vjezd upravit, omezit nebo zakázat.

Je možno jezdit mimo účelové komunikace, tj. volným terénem?

Jízda mimo cesty je bez zvláštního povolení nebo oprávnění zakázaná.

Vjezd na cizí pozemek umožňuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rámci úpravy sousedského práva pouze vlastníkům sousedících pozemků na nezbytnou dobu a v nezbytné míře, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Právo na volný průchod přes pozemky podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, není právem průjezdu a neplatí pro motorové vozidlo.

Jak se poznají účelové komunikace?

Určit, zda cesta je, nebo není účelovou komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je v terénu obtížné a nejisté, přitom nezbytné k posouzení práva vjezdu.

Účelové komunikace jsou obvykle málo frekventované, zpevněné i nezpevněné cesty v obcích a polní a lesní cesty. Účelovou komunikací se pozemek stává automaticky, pokud je dlouhodobě a pokojně využíván jako dopravní cesta pro vozidla a chodce a pokud slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Pokojným užíváním se míní stav, kdy není o právo vjezdu veden žádný spor a tento stav trvá dostatečně dlouhou dobu, aby mohl být považován za ustálený. To lze bez podrobné znalosti místní situace jen stěží zjistit.

Účelovou komunikaci nelze spolehlivě rozpoznat ani z katastrální mapy, protože obvykle neleží na zvláštním pozemku. Určitým vodítkem může být jasná fyzická rozpoznatelnost v terénu (trvalé, výrazné vyjetí nebo zpevnění) příp. zmíněná znalost místních zvyklostí (trvalý stav, souhlas vlastníků).

Může být matoucí i opačná situace, kdy se zpevněná účelová komunikace zdá být v lepším technickém stavu než blízká místní komunikace nebo silnice III. třídy. Přesto nemusí být veřejně přístupná, např. proto, že vede po lesních pozemcích (viz dále).

Odlišení komunikaci může napomoci fakt, že místní komunikace a silnice bývají při vyústění nebo křížení — na rozdíl od účelových komunikací — označeny směrovými tabulemi.

Co není účelová komunikace?

Čím méně je cesta v terénu zřetelná, tím menší je pravděpodobnost, že je účelovou komunikací.

1. Pěší stezka není účelovou komunikací, protože není určena k provozu motorových vozidel.
2. Čerstvě vyjeté koleje v trávě nebo na poli nejsou účelovou komunikací, protože nejde o dlouhodobé užívání.
3. Nezřetelná, nepoužívaná cesta už zase mohla jako účelová komunikace de iure zaniknout.

Kdy platí právo veřejného užívání účelové komunikace?

I když je účelová komunikace soukromým majetkem, vlastník musí strpět její užívání neomezeným okruhem osob v rámci tzv. práva veřejného užívání. Veřejné užívání je významným zásahem do soukromých práv a musí tedy pro ně existovat vážné důvody.

Smyslem zřízení práva veřejného přístupu v zákoně o pozemních komunikacích zřejmě bylo navázat na tradiční dostupnost krajiny (založenou dávno před nástupem sportovního terénního motorismu) a současně vyřešit přístup vlastníků k jejich nemovitostem a možnost jejich řádného užívání v náhle změněných vlastnických podmínkách po roce 1989. Dostupnost nemovitosti vozidlem ale není zákonem garantována ani vlastníkovi.

Výklad práva veřejného užívání v historických a právních souvislostech dalece přesahuje rámec tohoto článku i naše kompetence, je nejednoznačný a pro laika nepřehledný. Přesto lze k sebevědomé interpretaci všeobecného veřejného přístupu motorek a čtyřkolek na soukromé účelové komunikace konstatovat následující:

1. Komplikovanost pravidel činí laické závěry nespolehlivými. Neexistuje jasné vodítko. Konečné slovo v konkrétních sporech by musel mít soud.
2. Platí princip zákazu zneužití výkonu práva a jednání v rozporu s dobrými mravy. V pochybnostech je žádoucí zdržet se jednání, které může zasáhnout do práv druhých. Neznalost zákona nebo mylný výklad neomlouvá.
3. V motoristickou veřejností hojně citovaných judikátech nebo právních názorech ombudsmana bylo právo veřejného přístupu hájeno ve prospěch osob, které měly na užívání komunikace vážný zájem. Všechny výroky se vztahovaly ke konkrétním případům, takže je nelze mechanicky aplikovat na jiné situace.
4. Nelze doložit úmysl zákonodárce zabezpečit právem veřejného přístupu sportovní jízdy po soukromých pozemcích. Všeobecné právo přístupu vyplývá spíše z tradice a z praktických potíží určit oprávněné osoby než ze snahy zpřístupnit krajinu sportovně motoristickému využití.
5. Podle Ústavního soudu vyžaduje veřejné užívání soukromého majetku souhlas vlastníka pozemku. “Zákaz” vyjádřený např. jen tabulkou „Zákaz vjezdu, soukromý pozemek“ je sice právně neúčinný, ne však bezvýznamný. Jednak je veřejným vyjádřením nesouhlasu, kterého je třeba k případnému řízení o zamezení vjezdu obecním úřadem, jednak je jasnou informací pro řidiče, který se chce chovat ohleduplně.
6. Právo veřejného přístupu by mělo být podmíněno i tzv. nutnou komunikační potřebou. Za tu se pokládá (zjednodušeně) nemožnost dosáhnout určitého cíle jiným způsobem. V případě sportovní vyjížďky je taková potřeba přinejmenším sporná.
7. Veřejný přístup na komunikaci je zcela nesporně omezen legálně umístěnou dopravní značkou a dalšími předpisy, zejména lesním zákonem a zákonem o ochraně přírody a krajiny.

Dá se veřejnému užívání účelové komunikace bránit?

Aktuální zákonná úprava nedává vlastníkům pozemku možnost vjezdu na účelovou komunikaci bránit. Jedinou možností pro zabránění vjezdu je zřízení dopravní značky, o kterou je třeba požádat příslušný obecní úřad. Zřízení značky není automatické, situaci kromě obecního úřadu posuzuje také policie, je tedy nutno dodat kvalitní argumenty. Je možné, že s rostoucím počtem konfliktů bude sílit tlak na zpřesňování výkladu práva veřejného přístupu a přibude možností, jak mu bránit.

Kde je jízda po účelových komunikacích výslovně zakázána?

Pokud je právo veřejného přístupu omezeno jinou normou. Bez zvláštního oprávnění nebo povolení není možnopoužívat následující účelové komunikace:

1. V lesích. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, výslovně zakazuje v lese rušit klid a ticho a jezdit a stát s motorovými vozidly na pozemích určených k plnění funkcí lesa. Lesní pozemky lze identifikovat v katastru. Lesní zákon je zvláštním předpisem (lex specialis) omezujícím veřejný přístup na účelovou komunikaci daný zákonem o pozemních komunikacích. K určení zákazu vjezdu do lesa tedy není třeba dopravní značky. Umístěné dopravní značky existující zákaz pouze zdůrazňují. Dohady o protichůdnosti zákona o pozemních komunikacích a lesního zákona, resp. o neplatnosti zákazu daného lesním zákonem, jsou pravděpodobně bezpředmětné a měly by být definitivně ukončeny novelou zákona.
2. V národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny, je zakázáno vjíždět motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace, tj. i na všechny účelové komunikace. Podle tohoto zákona (lex specialis vůči zákon o pozemních komunikacích) může orgán ochrany přírody dále omezit vjezd na všechny pozemní komunikace mimo zastavěná území obcí nebo za něj vybírat poplatek. Porušení zákazu vjezdu může být kvalifikováno jako trestný čin podle § 293 a násl. zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona.
3. V národních přírodních rezervacích. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je zakázáno vjíždět mimo komunikace i v národních přírodních rezervacích.
4. V přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a přírodních památkách. Na účelových komunikacích na území přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek je zakázáno měnit dochované přírodní prostředí. Konkrétní podmínky užívání chráněných území stanovuje vyhláška zřizovatele. Každé z uvedených chráněných území může mít zřízeno ochranné písmo. Pokud se nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 metrů od hranic chráněného území. Je-li chráněné území na lesních pozemcích, v chráněné krajinné oblasti nebo národním parku, platí nadále i jejich omezení.
5. V některých přírodních parcích. Orgán ochrany přírody může na základě obecně závazného právního předpisu omezit vjezd motorových vozidel i na území přírodního parku, pokud tak brání zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.
6. Na vodohospodářských stavbách a v ochranných pásmech. Podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, je zakázáno jezdit s motorovými vozidly po ochranných hrázích. Vstup a vjezd je zakázán do ochranných pásem vodního zdroje.
7. Po zamrzlé vodní hladině. Vodní plocha nemůže být používána k pozemní dopravě soustavně, nesplňuje tedy zjevně parametry účelové komunikace. Pozemky pod vodní hladinou nelze považovat za pozemky určené k provozu motorových vozidel.
8. Ve vojenských újezdech. Vjezd je zakázán do vojenského újezdu a podobných území podléhajících zvláštnímu ochrannému režimu.
9. Na cyklotrasách. Vjezd může být zakázán i na cyklostezku nebo cyklotrasu.
10. V oborách a bažantnicích. I když jsou umístěny mimo les.
11. V případě umístění dopravní značky zákaz vjezdu. Vjezd je zakázán na každou účelovou komunikaci, pokud je označena dopravní značkou zákaz vjezdu nebo překážkou (závorou, branou).

Jak poznat lesní cestu, tj. účelovou komunikaci na pozemcích určených k pěstování lesa?

Lze předpokládat, že každá, především nezpevněná cesta vedoucí přes nebo po okraji lesa, paseky či mlází, vede po lesních pozemcích. Naopak, cesta, která „vede lesem“, ale leží na jiném než lesním pozemku, není zákazem vyplývajícím z lesního zákona dotčena (mohou platit jiná omezení). Druh pozemku lze zjistit nahlédnutím do katastru, znáte-li parcelní čísla, nebo k jejich zjištění použít tuto aplikaci (zatrhnout box Pozemkový katastr). Připomínáme také zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který zakazuje plašit zvěř (v našem případě rychlou jízdou a nadměrným hlukem).

Závěrem

Zákon je minimálním souhrnem pravidel žádoucího chování. Nemůže upravovat všechny životní situace. Vždy předpokládá dodržování etických pravidel, na které přímo odkazuje princip zákazu zneužití práva a zákazu jednat v rozporu s dobrými mravy.