Projíždět se po přírodě v offroadu, na čtyřkolce nebo na motorce je podobná osobní vizitka, jako přijít k někomu na návštěvu v zablácených holínkách a podivovat se, že to domácím vadí.
Fakt, že enduro a quad komunita tuto souvislost nevidí, nevnímá nebo popírá poukazováním na další škůdce slušných poměrů, dokumentuje rozsah hodnotové degradace, které tuto dobu provázejí. Drtivá většina motoristických kritiků tohoto webu považuje své jednání za omluvené tím, že podobně či stejně vystupují myslivci či správci lesa. Část komentátorů používá formulaci “jezdím do lesa a chovám se tam slušně”, ačkoliv jde (často) o porušování zákona. To je nepochybně porucha sebehodnocení, která ovšem nevznikla – v tom mají kritici pravdu – uvnitř jejich komunity (viz Kořeny ilegálního motorismu). Ilegální motorismus a jeho hodnocení pachateli je “jen” jednou z forem odmítání principu, na kterém stojí svět – nezbytné rovnováhy mezi nároky a odpovědností, mezi výnosy a náklady lidského počínání.
Omezování svobody jiných bere narušiteli právo dovolávat se svobody pro sebe
Souhlasíme s tím, že přímé, fyzické škody provázející těžbu dřeva bývají větší než fyzické škody působené ilegálním motorismem. Rozsah práva myslivosti a některé formy jeho výkonu oprávněně vzbuzují kritiku nejen motoristické veřejnosti. Zejména v prvním případě však jde o činnost legální. Kritika motoristické komunity týkající se obhospodařování lesů je v plné shodě s postoji tzv. ekologů.
Tento web však nehájí práva lesáků nebo myslivců, nýbrž přírody jako systému i hodnoty, a zejména lidí, kteří pro svou vlastní relaxaci nepotřebují omezovat hlukem a nezákonností ostatní. Po nich motoristé nemohou žádat toleranci, protože jde o zcela jednostranný požadavek. Tolerance je z podstaty věci vzájemná.
Zopakujme si: Problém sportovního, ilegálního motorismu spočívá v zavlečení řady fyzicky i psychologicky rušivých projevů egoismu ze sídel do volné přírody, tj. z vymezených oblastí na celé území republiky. Pokud motoristé svým kritikům podsouvají tezi o poškozování půdního krytu a pak ji vyvracejí poukazem na lesní těžbu, vlamují se do otevřených dveří.
Základní problém je neoprávněný a nepřesvědčivě popíraný zásah do přirozeného práva na klid, pohodu a do vlastnických práv. Takové jednání – a zejména jeho falešná reflexe – ve veřejnosti vzbuzuje pocit bezpráví, kdy si jedni (zase a znovu) berou, co chtějí, přičemž druhé omezují a ještě obviňují z nedostatku tolerance. Patrně největším problémem je pak krytí této anomálie komunikační politikou výrobců terénních vozidel, kteří tak de facto vydělávají na destrukci tradičních hodnot slušnosti a ohleduplnosti. Taková situace nemá v mnoha zemích EU obdoby.
Ilegální projevy motorismu jsou v posledních letech na výrazném vzestupu. Souvisí to s kupní silou obyvatel, marketingem prodejců, nedostatečnou restrikcí a mnoha společenskými trendy. Dříve se jednalo především o terénní motocykly. S nástupem čtyřkolek je problém patrnější na dalších místech, protože do terénu vyrážejí jezdci, pro které by byl motocykl těžko zvládnutelný. V zimních měsících jsou motocykly a čtyřkolky nahrazeny či doplněny sněžnými skútry, které z ilegálního motorismu dělají celoroční problém.
Více o stavu ilegálního motorismu
Bezohlednost
Ilegální motorismus je především v jeho kultovních podobách agresivním porušením základních pravidel mezilidských vztahů. Ať pachatel svou bezohlednost nechápe, vytěsňuje, ignoruje nebo naopak uplatňuje v budování pozic ve své komunitě, vždy deklaruje snížený sociální intelekt či jiné osobnostní potíže. Zatímco ve vyspělých společnostech reguluje podobné projevy samo veřejné mínění, v Česku je zpětná vazba mezi chováním pachatele a reakcí společnosti málo účinná. Pachatelé své aktivity nemají potřebu skrývat, protože dosavadní formy negativní odezvy v nich posilují dojem nadřazenosti.
Neschopnost účinné restrikce tak vytváří velmi negativní společenské precedenty. Bezohlednost a agresivita plodí další bezohlednost a agresivitu, demotivuje a ohrožuje společenskou soudržnost.
Porušování zákona
Ilegálním motorismem dochází k porušování řady zákonů. Jedná se především o zákony č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a další.
Poškozování přírody a krajiny
Hlučnost strojů a styl jízdy, stejně jako prostá přítomnost člověka na určitých místech v určité době, vytvářejí provázaný komplex škod na přírodním prostředí.
