Zapomínáme řídit – a na vině jsou asistenční systémy

Vzpomínáte si, jaké to bylo dříve řídit auto? Sešlápli jste spojku (nebo ne, pokud jste řídili automat), sledovali jste silnici, drželi ruce na volantu a rozhodovali jste se. Brzdili jste, přidávali plyn, řadili, řídili: vaše ruce, vaše mysl, vaše reflexy. Nyní si představte, že se posadíte na sedadlo, nastartujete motor a uvědomíte si, že polovinu práce za vás již udělalo auto. Zní to hezky, že? Ale má to (nejen) jeden háček.

Moderní vozidla jsou vybavena řadou systémů, které mají řidiči pomáhat: asistent udržování jízdního pruhu, adaptivní tempomat, automatické nouzové brzdění, monitorování mrtvého úhlu. Slib je lákavý: větší bezpečnost, větší jednoduchost a menší námaha. Ale jaký je nechtěný výsledek? Mnoho řidičů přiznává (a mnoho dalších si to možná neuvědomuje), že ztrácejí kontakt se základní dovedností: řízením.

Oslabení řidičských schopností

Nemluvíme o plně „autonomních autech“, která ovládnou svět. Mluvíme o částečné automatizaci – takové, která převezme určité úkoly a jiné nechá na vás. Studie však ukazují, že tato změna má zásadní vliv i na naše schopnosti.

Například několik výzkumů ukazuje, že mnoho řidičů plně nerozumí tomu, co systémy asistence řidiče dokážou a nedokážou. V jednom rozsáhlém průzkumu AAA Foundation for Traffic Safety značná část řidičů přeceňovala funkce jako automatické nouzové brzdění nebo monitorování mrtvého úhlu – předpokládali, že auto dokáže více, než ve skutečnosti dokáže.

Další výzkum zjistil, že řidiči, kteří pravidelně používají asistenční funkce, se častěji dopouštějí rozptylujícího chování (psaní SMS, manipulace s rádiem atd.) než při jízdě bez asistence. 

A zde je konkrétní statistika: nové údaje (z britského trhu) uvádějí, že 66 % řidičů má ve svých vozidlech automatizovanou technologii a asi 31 % se domnívá, že tato moderní technologie z nich dělá horší řidiče.

Klíčový bod tedy zní: když část „řidičské práce“ přenecháte strojům, riskujete, že vaše vlastní dovednosti zakrní.

Proč se to děje?

V hře je několik faktorů:

1. Regulace / bezpečnostní požadavky – Stále více nových vozidel je standardně vybaveno funkcemi automatické asistence, protože výrobci chtějí vysoké bezpečnostní hodnocení (a regulace je stále více vyžaduje). Můžete tedy dostat jako standard funkci udržování vozidla v jízdním pruhu, automatické brzdění atd. To je dobré. Ale neznamená to nutně, že je budete umět správně a bezpečně používat.
2. Marketing a myšlení uživatelů – Auto, které se dokáže v mnohém řídit samo se samozřejmě prodává mnohem lépe. Někteří řidiči ale předpokládají, že auto dělá víc, než ve skutečnosti dělá. Rizikem tedy je, že začnete důvěřovat technologii víc, než byste měli. 
3. Nahrazení dovedností – Když auto samo udržuje v jízdním pruhu, automaticky brzdí nebo udržuje vzdálenost, můžete se uvolnit. To je částečně smyslem (méně únavy, méně náročných požadavků). Ale pokud neposíláte do mozku nervové signály s instrukcí „řídíš“ (oči sledují, předvídají, nohy jsou připravené, ruce řídí), vaše reflexy se zhoršují.

Ne vždycky to funguje

Na silnicích s vybledlými značkami jízdních pruhů, neobvyklou geometrií nebo kluzkým povrchem může asistence váhat nebo se chovat neadekvátně. V takových situacích potřebujete sebe a své schopnosti, ne stroj. Riziko nespočívá v tom, že asistenční systémy jsou špatné, ale v tom, že jim slepě důvěřujeme.

Řekněme si to na rovinu: tyto systémy mohou zachraňovat životy. Detekují to, co nám uniká. Snižují běžná rizika nehod. To je výhoda. Ale pokud se dostanete do myšlenkového schématu „auto má kontrolu“ nebo „nemusím se soustředit“, vystavujete se riziku.

Klíčem k bezpečnému a sebevědomému řízení dnes tedy není vypnutí všech technologií, ale jejich rozumné používání, soustředění se a uvědomění si, že řidičem jste stále vy.

Co by tedy měli řidiči dělat?

Zde je několik praktických rad:

• Považujte asistenční systémy za doplňkové nástroje, ne za náhradu za vás. Pomáhají vám, ale řídit musíte stále vy.
• Přečtěte si návod. Zjistěte, co všechno vaše auto umí – a jaké jsou jeho slabiny.
• Aktivně sledujte silnici. Nespoléhejte se pouze na výstrahy.
• Využijte funkce vozu ke snížení únavy, ale nenechte je zcela nahradit vaši pozornost.
• Na silnicích, které dobře znáte, zkuste řídit bez použití asistenčních systémů (pokud je to bezpečné), abyste si udrželi své řidičské dovednosti.

Pokud cítíte, že ztrácíte sebevědomí (například se spoléháte na automatické řízení, abyste zůstali v jízdním pruhu), uvědomte si, že je čas se znovu soustředit a klidně si zaplatit i nějaké řidičské lekce, pokud vám to pomůže.

Nacházíme se v zajímavém okamžiku: auta jsou chytřejší, bezpečnější a „užitečnější“ než kdykoli předtím. To je skvělé. Paradoxně to ale znamená, že riskujeme, že budeme při řízení trochu hloupější – ne proto, že by auto bylo zlé, ale proto, že mu předáváme část práce a někdy zapomínáme, že musíme zůstat řidiči. Stroje vás zatím – a možná nikdy – plně nenahradí.

ZDROJ: https://www.auto.cz/lide-zapominaji-jak-ridit-auto-kvuli-masivnimu-nasazeni-asistencnich-systemu-158662?utm_source=svetmotoru&utm_medium=top&utm_campaign=prokliky
ZDROJ obrázku: Autor/ka fotografie: Hassan OUAJBIR: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/804128/