Nacházíte se: Úvodní strana → Fakta o ilegálním motorismu → Kořeny ilegálního motorismu
Kořeny ilegálního motorismu
Zatímco dnes je problém se motorkářům v lese vyhnout, ještě před patnácti lety bylo setkání s nimi vzácností. Odkud se vzaly desetitisíce bohorovných mužů okázale ignorujících psaná i nepsaná pravidla? Budeme-li hledat příčiny ve změně společenských podmínek, dojdeme k následujícím závěrům.
Počet motokrosových areálů
V souvislosti s restitucemi, pozemkovými úpravami a novými pravomocemi obcí došlo k rušení některých legálně provozovaných motokrosových areálů. Řada jich však byla zachována nebo vznikly nové.
Volný čas a kupní síla
Ilegální motorismus souvisí s rozšířením okruhu osob, které si mohou terénní stroj dovolit. Také vysoký počet půjčoven ukazuje na zvýšenou kupní sílu obyvatel stejně jako na změny v trávení volného času.
Posuny hodnotových měřítek
Politicko-marketingová iluze neomezených individuálních práv a svobod přinesla po roce 1989 nejen změnu ekonomického chování, ale i další utvrzení neochoty zasazovat vlastní nároky do vnějších souvislostí. Cokoliv přesahuje privátní zájem, je vnímáno jako rušivý a nepodstatný prvek, ať jde o jiný privátní zájem nebo o zájem „systému” – společnosti či přírodního prostředí. Jednání podle pravidel je opakovaně shledáváno méně efektivním než schopnost pravidla úspěšně obejít. Jedinec odkazuje kritiky i svědomí na reálné či smyšlené paralely, kterými si omlouvá vlastní bezohledné jednání.
Statusová symbolika a marketing
Chod liberální ekonomiky zajišťuje marketing neustálým generováním poptávky. Při vysoké konkurenci a přesycenosti konzumenta musí být úspěšná prodejní strategie dobře cíleným a velmi komplexním útokem na systém jeho hodnot. Proto moderní reklama častěji než užitné hodnoty výrobku popisuje osobní a společenské zisky spojené s užíváním produktu. Tak se řada původně ryze praktických předmětů (psací potřeby, hodinky) staly obecně akceptovaným identifikačním znakem uživatele – jeho statusovým symbolem.
Automobily nebo motocykly, de facto prostředky sloužící k přepravě osob z jednoho místa na druhé, jsou pro svou schopnost naplnit komplex reálných potřeb i nevědomých instinktů jedním z klíčových statusových symbolů. Vlastnictví a užívání motocyklu nebo čtyřkolky je zřetelným signálem jedince o jeho individuálním nastavení a vyjádřením jeho individuality (byť ve skutečnosti jde jen o spotřebu produktu). Je zřetelnou přihláškou na sociální pozici svým způsobem nevypočitatelného a tudíž respekt budícího muže, který se potýká s rizikem, fyzickým odříkáním, stanovuje si vlastní pravidla apod. Motorismus je pěkný příklad, jak lze cíleným působením na lidské reflexy vymodelovat žádoucí spotřební chování a dokonce iluzi svébytného životního stylu. Mysleme na to při hledání viníků ilegálního motorismu.
Motorismus jako ideální zdroj slasti
Motorismus je v mnoha ohledech ideální formou mužského adrenalinového hospodářství. Uspokojuje řadu archetypálních tužeb: po mobilitě, rychlosti, vzrušení (z jízdy, ilegality), exhibici (před vlastní komunitou, před ideovými oponenty, před sexuálními partnery), dobývání (rekordů, míst), potřebě ovládat (zde poslušný stroj), vše s maximálním fyzickým požitkem a relativně malou námahou. Emocionální zisky poskytované jízdou jsou triviální a proto mimořádně atraktivní. Odolat takovému vábení vyžaduje vlastnit pevný systém hodnot a nezbytný kus sociálního intelektu. Proto je i společenská tolerance k nejrůznějším ilegálním projevům motorismu mnohem větší než tolerance k jiným formám nezákonného, bezohledného či dokonce jen méně běžného chování (např. alternativní kulturní, politické, náboženské nebo sexuální orientace).
Motorismus jako byznys
Ekonomický potenciál motorismu je nesrovnatelně větší než ekonomický potenciál ochrany krajiny či nenáročné rekreace v ní. Politický a marketingový vliv struktur podnikajících tak či onak s motorizací společnosti je zásadní. Srovnáme-li prostředky vynakládané na pro-motoristická témata (počínaje reklamou a konče motosportovními zprávami) s prostředky např. na ekologickou výchovu, dojdeme k zřetelnému nepoměru vlivů, které formují myšlení populace.
Ztráta vztahu ke krajině
Urbanizace a formy obživy působící nedostatečný kontakt s přírodou, mizející zkušenost a vhled do přírodních procesů, nepřehledný vztah mezi ekonomickou prosperitou a přírodou jako jejím primárním zdrojem, masivně stimulovaná poptávka po stále sofistikovanějších (a nepřirozenějších) metodách relaxace – to je dlouhá a neúplná řada příčin, které snižují citlivost obyvatel měst k vlastním potřebám krajiny.
Není náhoda, že většina “adrenalinových aktivit” vede stále člověka do přírody, ta je však redukována na prostor či hřiště. Protože scénáře adrenalinových spotů s přírodou jako takovou nepočítají, příchozí k ní nemají vybudován vztah a podléhají nárokové iluzi nezávislosti, necítí potřebu korigovat své jednání.
Situace se příliš neliší ani u pachatelů z řad venkovských motoristů. Jejich vztah ke krajině může být autentický, často ale pragmatický, uživatelský, málo ovlivněný ochranářskými tendencemi, které mají zázemí spíše v městském prostředí.
Vztah k pravidlům a autorita zákona
Výklad práva na pohyb motorových vozidel po účelových komunikacích vyvolává spory i u odborné veřejnosti. Nesrozumitelnost legislativy, intuitivní tendence napodobovat (i závadné) chování okolí a obecně nízká prestiž pravidel v Česku vytvářejí nepřehlednou směs neznalosti, špatného výkladu a ignorace zákona. Veřejnost často v dobré víře naplňuje princip “co není zakázáno, je povoleno”. V případě, že jsou pravidla známa, přiklání se pachatel k ještě užitečnějšímu principu “kdo uteče, vyhraje”.
Úloha státu, médií a veřejného mínění
Sám stát vysílá řadu signálů, které nežádoucí chování populace podporují. Nechceme spekulovat, jedná-li se o signály nešťastné, nebo účelové. Jistě lze konstatovat malou inciativu státu problém ilegálního motorismu řešit, a to např. ujasněním legislativy, účinnější restrikcí, osvětou apod. Média monitorující incidenty ilegálních motoristů opakovaně připomínají a zveličují neschopnost např. policie proti pachatelům zakročit, čímž je utvrzují v představách o vlastní výlučnosti a úspěšnosti.
Česká kultura veřejného povědomí nemá potenciál účinného formování pachatelů tak, jak je tomu ve starších demokraciích, kde zejména veřejně známí lidé odmítají riskovat skandalizaci. Podobné riziko čeští pachatelé nevnímají, ačkoliv jde také často o veřejně známé osoby. Bohorovnost pachatelů je osvědčením minimálních rizik, kterým jsou v současnosti vystaveni.
Pokračujte: Co říká zákon
Moment ...